COVENOVÝ DENÍK

Cesta slovanských bohů - 22.7. 2010

24. července 2010 v 1:31 | Liliana |  Reportáže z akcí
Přibližně před rokem jsem shodou okolností narazila na existenci naučné stezky na Plzni-severu s lákavým názvem Cestou slovanských bohů. Stezka se vine přírodou a protíná vesnice Potvorov, Bílov a Vysoká Libyně.  Na 20 kilometrech čekají informační tabule zaměřené na celkem 22 slovanských bohů.


mapka

I shodly jsme se, že je to dobrá příležitost, jak blíže poznat slovanský panteon a vychutnat si příjemnou procházku lesem.
Zakladatel stezky, Pavel Bulín (starosta Bílova a profesor českého jazyka a dějepisu) píše:
"…  Vydejme se tedy na cestu, kterou kdysi určovali slovanští bohové, dnes již téměř zcela neznámí a zapomenutí, přesto však bohové našich předků. …"  Jak jsme se později na vlastní kůži přesvědčily, první část této citace by nebylo od věci aktualizovat i na dobu moderní...

Pro dlouho plánovaný a očekávaný výlet jsme nakonec zvolily 22. červenec, což byl shodou okolností den Perunův (čtvrtek), jen dva dny vzdálený od svátku jeho křesťanského "nástupce" (sv. Ilja/Eliáš). 
Sraz byl v Plzni na hl. nádraží, odsud nás měl železný oř dopravit  na zastávku u Potvorova. Jako na potvoru si  pro nás hned po ránu připravilo první pozdrav božstvo Českých drah a prozkoušelo nás v trpělivosti, když nám před nosem odvezli připravený vlak a až za cca 20 minut se vrátili s jiným. Nakonec jsme ale Plzeň opustily a šťastně dorazily na místo startu.


Vyrážíme (chatová osada u zastávky Potvorov):

potvorov

Zamířily jsme k Odlezelskému jezeru, které jsme obešly lehce dobrodružnou pěšinkou při jeho okraji. 

Cesta k jezeru:
cesta k jezeru

Zátiší s loďkou:
odlezelske jezero

Na druhém konci jezera se rozpoutal první souboj mapa versus realita. Protože jsme si dovolily narušovat  řád a napojit se na stezku v prostředku a ještě se vydat proti proudu (stezka je jednosměrná, značky jsou tedy převážně nakresleny jen z jedné strany kmene), první kolo vyhrála realita. Marně jsme pátraly po modré značce nebo nejlépe modré se žlutou šipkou (takto je stezka značena). 

Fotokomix "Války s mapou", kapitola první:

bloudeni01

bloudeni02


Když nás ale jedna ze slibných cest zavedla doprostřed lesa a skončila, řekly jsme si, že to necháme na buzole, Bozích a intuici a vylezeme na Potvorovský kopec necestou.


Fotokomix "Války s mapou", kapitola druhá:

bloudeni03

Pokud jste zmoženi zápasem s mapou, načerpejte rovnováhu na kládě:
klada

Cestou? Necestou!
potvorovsky kopec

Při výstupu na vrchol nás provázelo zlověstné krákání hejna vran . Je však možné, že nám jen ukazovaly správný směr (cesta, nad kterou nepřelétly, se později ukázala opravdu jako vhodná). 
Protože jsme tak nějak cítily, že Bohové už se zřejmě dožadují pozornosti  - každá z nás měla připravené informace a aktivity ke skupině Bohů zmíněných na stezce - vyhlédla Liliana příhodné místo pro "svého" Peruna. 


Před setkání s mocným Perunem je třeba se řádně posilnit ...
perun01

... a upravit
perun02

Spojily jsme se s mocným hromovládcem pomocí energie stromu jemu zasvěcenému - dubu - a požádaly ho o pomoc při vybraných záležitostech. Nakonec jsme na jeho počest pojedly meruňky (další strom s tímto bohem spojovaný), nechaly pecky u dubu a vykročily dál.  Perun se na nás zřejmě usmál, neboť jsme zanedlouho konečně narazily na naučnou stezku a informační tabuli k Turovi/Tyrovi. Tady si pro nás Coreyemma přichystala soutěž o nej symbol býka.  Odměnou byl náramek v podobě zelené travičky (vegetariáni jistě ocení).

tur01

tur02


Chvilku jsme ještě bojovaly s proudem stezky (viz zmíněné jednosměrné značení), ale pak už jsme to s jistotou nabraly z kopce k vesnici Potvorov. 

Poutnice:
na cestě

Pojď dolů!
posed01

Ne, pojď ty nahoru!
posed02

Kousek nad vesnicí jsme narazily na tabuli s Velesem, která byla vtipně umístěna vedle křížku.

veles

Řekly jsme si, že když má být  Veles takový šprýmař, jistě se moc neurazí, a tak jsme se jaly narušovat křesťanské vibrace Lilianinou meditací na setkání s Bohem Velesem. O něco později jsme přemýšlely nad tím, zda nám ten malý žertík Veles nevrátil.  Veles, jež mohl být také patronem umění, dohlížel i realizaci Coreyemmina nápadu -  zvěčnění  jména našeho covenu do dřeva.

Nerušte génia při práci!
veles-ok01

Výsledná rytina:
veles-ok02

Prošly jsme Potvorovem a zamířily na sever. Když Liliana plánovala trasu, říkala si, že by bylo dobré se vyhnout úseku po silnici a místo toho jít polní cestou. U odbočky jsme narazily na ceduli s jarními bohy. Liliana začala svůj referát, ovšem pak se nějak o slovo přihlásili maliny a Svarog se Svarožicem.

maliny

Na rozcestí polních cest jsme se zapotily (doslova - sluneční božstvo si tu srandu nenechalo ujít) při odkrývání Irislenčina tajného vzkazu pomocí svíčky.

svarog
Ty, jež jsi zdrojem všeho, prozař také mé srdce, aby mohlo na svět zářit s Tebou.


Poté jsme znovu zvesela vykročily, dokud cesta neskončila…v řepkovém poli. Obejít se to výhodně nedalo, vracet jsme se nechtěly, a tak jsme hrdinně vstoupily.


Čtyři z pěti pohanů doporučují přírodní řepkovou masáž
repka01

Podobny jarním bohům (že by si chtěli vynahradit to opomenutí?) jsme se probojovávaly nikoli podsvětím, ale vysokými šlahouny této zákeřné užitkové plodiny, kterou (které) jsme měly místy až po krk.

repka02

repka03

Během bojů s řepkou jsme si našly chvilku na posezení s Moranou a vyluštily informace, které nám Coreyemma zašifrovala do runového a anglického jazyka.  Morana nás o chvíli později na neprostupně zarostlém kopečku pozdravila zbytky mršiny. A tak jsme se potěšeny a povzbuzeny draly dál nekonečným mořem řepky, ojediněle i kopřivami. 

To ještě není konec (?)!
repka04
Chvilka odpočinku...
repka05
... a zase do boje!
repka06


Liliana: "Kudy půjdem - dál kolejí, nebo se prodereme tam k těm břízám?"  Odhlasovaly jsme břízy. Coreyemma: "Já jsem už z dálky cítila, že bysme k nim měly jít."

repka07

Dereme se k břízám.

repka08

Když tu najednou… ZVUK PROJÍŽDĚJÍCÍHO AUTA!  S vítězným řevem válečníků jsme rozrážely poslední metry ...

repka09

...a oslavily návrat civilizace.

silnice

Povinné vybavení na příští výlet: mačeta
Poté, co jsme zhlédly své válečné šrámy, jsme pokračovaly už po silnici a brzy narazily na odbočku do lesa s informační tabulí věnovanou Ladě. Ozdobily jsme si lahvičky s lipovým čajem (strom zasvěcený Ladě) a nechaly si od této Bohyně nápoj požehnat.

lada

Lada dostála své pověsti, když si pro nás přichystala pohodovou cestu lesem a bohaté borůvkové občerstvení.

boruvky

Na vyvýšeném rozcestí na nás čekal Chors, kterého nám představila Irislenka a zaměstnala nás poznáváním slov čtených pozpátku. Od této chvíle nás také začal lehce popohánět Perun v podobě po okolí kroužící bouřky.
Dále po cestě jsme navštívily Živu, respektive Mokoš, a vyluštily si další z Coreyemminých záludných  tajenek. 

Mokošina studna:
studna

Minuly jsme i Radegasta a pak už na nás číhaly Rybníčky u Podbořánek s Vodníkem (jestli skutečně jsme raději nezkoumaly).  Dozvěděly jsme se od Coreyemmy spoustu zajímavostí a tiply si, jaký plavecký styl má v oblibě nejstarší česká vodnice Hlubina.

rybnik01
Dolní rybník
rybnik02

K vodním božstvům se přidala jistě i Bába a skropila nás dešťovou sprchou.  Po krátké matematické úvaze také začal závod s časem, neboť, jak později pravila Irislenka, zpátky na zastávku Potvorov jsme měly víc kilometrů než času. 

Horní rybník s labutěmi:
rybnik03

Cestou slovanských Bohů zpět:
lesni cesta

Zřejmě odstrašena skrytým nebezpečím neznačených  polních cest minula Liliana plánovanou zkratku do Bílova, a tak jsme se nedobrovolně ocitly na oficiálním počátku Cesty slovanských bohů ve Vysoké Libyni. 

tabule

Odsud už nezbývalo než šlapat po silnici a rozmýšlet, co budeme dělat, jestli to nestihneme. (Zpanikaříme?) Po cestě jsme se rozptylovaly hrou "Hádej, na co myslím" a jedním běžeckým závodem věnovaným Meluzíně.
Bohové si nás tam zřejmě raději nechtěli nechat přes noc, a tak nám zařídili svezení do Potvorova. Doporučenou zkratkou jsme se za filozofických úvah o ne-existenci bohů  (čemuž naslouchal sám Perun a jeden z místních vesničanů) dostaly včas na zastávku. 
Stihly jsme ještě vyluštit nejtěžší Coreyemminu křížovku, která prozkoušela naše znalosti v oboru magickém a prozradila nám jména dvou větrných bohů. Hlavní cenou bylo věštecké oko.
Hromovládce brzy převzal vládu nad počasím a na pozadí přijíždějícího vlaku nás pozdravil jasným bleskem (první zřetelný, který jsme viděly). Irislenka mu zamávala a svým mocným hlasem zvolala: "Ahóój, Perune!" Perun  odpověděl zahřměním.
A tak jsme se stylově rozloučily se slovanskými Bohy, nasedly do vlaku a pěkně v suchu a bezpečí pokračovaly v (sebe)poznávací hře a sledovaly řádění živlů po cestě na Plzeň.


Cesta slovanských bohů modifikovaná pro start ze zastávky Potvorov:
(vykřičník označuje zrádnou cestu polem)
mapa



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama