COVENOVÝ DENÍK

Hobití putování po Máchově kraji (6. - 8.5. 2011) - díl 1.

14. května 2011 v 6:03 | Liliana |  Reportáže z akcí
Úvodní poznámka: Protože jsem byla pověřena sepsáním reportáže do Věstníku PFI, budou mít zájemci možnost přečíst si dvě verze vyprávění. Na blog jsem zvolila verzi více odlehčenou a osobnější.

Uplynuly už dlouhé tři roky, co jsem se naposledy zúčastnila výletu pořádaného Pohanskou federací. Tehdy náš poměrně čerstvě založený coven vyrazil po Codyho pozvání na Klokočské skály. Říkala jsem si, že po takové době už by se jistě slušelo zase se k nějakému podobnému výšlapu připojit.

Jako správný pohan, milovník fantasy a přírody jsem proto nemohla minout lednovou pozvánku Pohanských stop na květnové třídenní Hobití putování po Máchově kraji, které organizovali Jožka s Airisem. To už byla slušná výzva, zvláště proto, že jsem nikdy předtím v přírodě nenocovala, a tudíž jsem ani nedisponovala potřebným vybavením. Už jsem však byla pevně lapena do lákavého putování zajímavou krajinou, představou zpívání hobitích písní, tvorbou přírodních oltářů a návštěvou tajemného hradu Houska. Začala tedy honba za spacáky, bivakovacími stany, karimatkami a batohy, které všechno tohle a mnoho dalšího poberou.

První májové dny jsem randila po armyshopech a balila spacáky a bivistany. Nakonec jsem šťastně nalezla své vyvolené.

Jak se blížil osudný den a přibývalo informací, zdálo se, že se bude třeba inspirovat nejen hobity, ale i Sparťany. S vědomím hesla "Co tě nezabije, to tě posílí" jsem se rozhodla nenechat se zastrašit slibovaným počtem kilometrů (cca 7, 16 a 14) v kombinaci s váhou batohu výrazně překračující idealisticky plánovaný limit ani předpovídanými nočními teplotami (cca 2 - 6 ̊C).

Opouštím svůj rodný kraj

Přestože jsem nakonec vyrážela od Plzně sama, vidinu několikahodinového osamoceného harcování v zajetí ČD mi naštěstí narušil Airis, a tak bylo jasné, že ta komplikovanější část z Prahy do Doks bude veselejší. V Praze jsem si na Airisovo předchozí doporučení (nebo varování) koupila miniručník (to až nás někde nažene do potoka - nakonec se nekonalo, možná proto, že on sám si ho nevzal :-) ), posilnila se horkou čokoládou a pak už se připojila k členům výpravy.
V Doksech se Společenstvo prstenu rozrostlo na devět putujících (zajímavá shoda okolností) a vydalo se zvesela na noční pochod do Slatinných vrchů.

Společenstvo vyráží ve složení: Airis, Jožka (TPM), Walerien, Vermarka, Martin, Agneska, Vlkůň, Bexxy a já
Netrvalo dlouho a naším nebeským společníkem se stal srpek měsíce:

Noční pochod lesem byl intenzivním zážitkem nejen fyzickým, ale i duchovním

Chvíli poté, co jsme se úspěšně vyšplhali tmou na vrchol kopce, dorazil na můj mobil pozdrav od covenových sester, které se o mnoho kilometrů dál veselily u táboráku. Ani naše výprava však nezůstala pozadu. Brzy vyšlehly plameny hřejivého ohně, začalo kolovat víno a koláčky a nocí se rozlehla kytara a náš zpěv.



Jožka s Walerien nás naučili slova hobití Staré pochodové písně

Cesta jde pořád dál a dál,
kupředu, pryč jde od mých vrat.
Daleko už mi utekla
a musím za ní pospíchat.

Na těžkých/lehkých nohou dám se vést
až k cestě větší, než-li znám,
tam, kde se stýká mnoho cest.
A potom kam? To nevím sám.

Tu jsme se následně pokoušeli zhudebnit, přičemž nejslibněji zněla rocková a rapová verze :-)


Do spacáků se většina z nás zavrtala až po třetí hodině noční. V kombinaci s nižšími teplotami, bolestí hlavy a budíčkem na sedmou hodinu se moje první noc se tedy spíše nesla v duchu hesla "dosyta se vyspíš až v hrobě".

Moje bivakovací rakvička:

Pohled na ranní les prozářený sluncem však tyto drobné útrapy zcela smazal.

Ranní výhled z bivistanu:

Hobití vesnice zatím spí...
...ale už brzy v ní zavládne čilý ruch
Nesmí chybět vydatná snídaně...
... ani válečná porada

I hobitka Liliana je připravena čelit nástrahám dnešní pouti:

Po snídani jsme se vypravili k prvnímu oltáři a po cestě nasávali atmosféru zdejšího lesa.





Původní oltář už za těch několik let sebral čas, a tak jsme zamířili na nové místo, jako stvořené pro vytvoření posvátného koutu.



Nový oltář jsme vytvořili přímo ve skále

Jožka s Walerien vedli rituál k jeho zasvěcení. Nejprve jsme se rozběhli po lese, abychom se o samotě ponořili do meditace a naladili se na toto místo.

Pohled na skálu s oltářem:

Poté rituál započal a oltář byl zasvěcen přírodním duchům a také Karlu Hynku Máchovi. Každý z nás uctil duchy krajiny obětinami a pozvedl roh plný vína k přípitku.

Oltář po rituálu:


Nakonec jsme se rozloučili s naší hobití vesnicí a vyrazili na dlouhou pouť.

Kudy, kudy, kudy cestička do Mordoru?

Celou cestu nás provázelo přímo letní počasí (Airis později vyslovil teorii, že je pěkně právě proto, že se tu máme tak dobře a že jsme těmi pozitivními zážitky zapůsobili zpět v čase i na příznivou předpověď počasí na tyto dny).

I na jaře se ve zdejších lesích můžete brodit po kolena v listí:

Přírodních oltářů není nikdy dost...tentokrát jeden dekadentní:-)

Po několika kilometrech se před námi vztyčil v celé své kráse Bezděz.

Nejprve jsme zabrali příjemné odpočinkové místo pod kopcem u téměř vypuštěného rybníčku nedaleko významných výdobytků civilizace (samoobsluhy, hospůdky a informačního centra s WC).


Několik obětavých hobitů zde zůstalo a my ostatní se, zbaveni váhy batohů, vypravili vzhůru na hrad.

Dobyvatelé

Hrad Bezděz prý oplývá pozitivní energií.

A skutečně. Ze studny se žádné zlověstné bubny neozývaly.

Přesto bylo třeba pevnost dobře prozkoumat

A teď se tvařte jako pohané...Velés!

Z hradních oken nás zdravilo Máchovo jezero:

Neméně působivý byl i výhled z věže

Tam nás také Airis zasvětil do tajů zdejšího kraje a ukázal nám svůj druidský revír

Nejvyšší koncentrace pozitivních sil se skrývá v kapli...
... nad tímto kamenem:

Průchod pod reliéfem ještěrky prý pro změnu do roka zařídí těhotenství (což s gustem testovali obzvláště přítomní pánové)


Zbyla nám i chvilka na lenošení a sluneční lázeň:


Ovšem, jak zpívá Bilbo, cesta jde pořád dál a dál. A ta naše mířila k Mordoru...loukou i lesem, kolem skal.


...to be continued
 


Komentáře

1 Miky Miky | E-mail | Web | 14. května 2011 v 11:05 | Reagovat

Nádhera! Skvělá krajina ,zvláště ten les ,kde jste spali se mi moc líbí a ta skála s oltářem. Moc děkuju za ty fotky ,krásné pokoukání.

2 Cody Cody | 14. května 2011 v 15:35 | Reagovat

Teď vám skoro závidím:-)

3 PiČaj PiČaj | 6. června 2012 v 9:42 | Reagovat

Ach jaj, škoda že namám takých kámošov/ky s ktorými by sa dali podnikať takéto akcie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama