COVENOVÝ DENÍK

Hobití putování po Máchově kraji - díl 2.

14. května 2011 v 6:04 | Liliana |  Reportáže z akcí
Společenstvo prstenu vesele míří do temných míst. Podaří se jim projít i doly v Morii?


Frodo nám zanechal přátelský odkaz - vyražené dveře a červenou značku:

Shall we pass?

Brzy se nám za odměnu naskytl výhled na dvě věže (neboli dva Bezdězy) koupající se v zeleni:

Prošli jsme vesnicí Žďár se silnicí a domečky vnořenými do pískovcových skal.

A pak už hurá k sídlu temných sil, mýty opředené Housce. Poslední bitvu jsme si však prozíravě nechali až na Den vítězství, a tak nás prozatím čekala jen cesta k nocležišti.


Zasloužit si nocleh ale nebylo nic jednoduchého. Nejprve bylo třeba přežít souboj se strmým svahem a vyškrábat se k převisu.


Všichni hobiti i jejich náklad přežili a nakonec se rozhodli pro komfortnější místo k táboření. To se skrývalo o něco výše na kopci.

Přivítal nás kouzelný březový háj

... a také zbytky původního oltáře, který čekal na obnovu

Spěchali jsme tedy přestěhovat batohy od převisu na mechem vystlaný palouček s ohništěm, abychom stihli zvelebení oltáře a plánovaný druidský rituál dříve, než les ovládne noc.

Cesta od převisu na vrchol brala dech nejen fyzicky


Za soumraku jsme provedli rituál ve stylu ADF, který si pro nás připravil Airis. Každý z nás dostal svoji roli (já jsem například oslovovala Matku Zemi), a tak jsme si zasvěcení oltáře mohli užít naplno. Opět jsme každý přinesli osobní obětiny, kolovalo víno a zazněly přípitky na duchy a bytosti zdejší krajiny i na naše putování a zážitky.
Lehce prokřehlí jsme poté spěchali zažehnout oheň, hodovat, veselit se a zpívat.

Večerní přípravy tábora:

Od žáru ohně se nám do chladivé a lehce větrné noci příliš nechtělo, ale vše nám ráno vynahradily hřejivé paprsky slunce.
Airis nás malou ukázkou seznámil s wydou.

Za světla jsme se také nezapomněli pokochat obnoveným oltářem:


A pak už nám nezbývalo než si naposledy sbalit...

...rozloučit se s naším krásným útočištěm a vykročit vstříc Mordoru.

Vítá vás hrad, pod kterým kdysi otevřeli cestu do Pekla za účelem výzkumu.

Pokus o pekelnou reportáž však dopadl pro tehdejšího dobrovolníka neslavně (přestože na poslední chvíli couvl, stejně zcepeněl hrůzou). Možná by dnešní paparazzi obstáli lépe.

Každopádně neškodí naklonit si přízeň démonů například kreditní kartou:

Kaple má zajímavou atmosféru

Vyzkoušeli jsme i cestování v čase:-)

I Temný pán občas rád posvačí:

V Mordoru vám dokonce i pěkně zahrají:

Obdivovat jsme mohli nástěnné malby...

...zdobené komnaty

... moderní umělecká díla

...i výhledy do krajiny

Nakonec jsme vystáli frontu na Peklo:

Jeho obyvatelé však satanužel/bohudík doma nebyli (prý zrovna honí nějaké resty jinde), takže jsme si jen prohlédli pekelné interiéry, na doporučení kastelána se poklonili u Luciferova trůnu a bez tělesných nebo duševních ztrát vylezli zpět za světlem.
Temný pán se tedy zřejmě zalekl společenstva neohrožených hobitů a vyklidil pole, a tak jsme se vydali podívat se alespoň na Říp na blízkou vyhlídku.

Že by utekl postranním vchodem?

Cestou na vyhlídku:

Na obzoru jsme spatřili nikoli Sauronovo oko, ale mýty opředený Říp:

A nesmí chybět ani správné skupinové foto:

Naše společenstvo úspěšně svedlo bitvu s temnými silami a nyní nezbývá, než vítězně zamířit do rodného kraje. Cestou do Mšena jsme si stále mohli užívat magické přírody, posvačit na palouku, prozpěvovat si Krysaře a nebo se podivovat nad zvláštními úkazy.


Tohle v Pánovi prstenů nebylo...že by Houbovous?

Sarumanova věž se poněkud scvrkla:

Naše cesta pomalu končí, společenstvo se co nevidět rozjede do všech směrů.

Před námi se však otevře mnoho dalších cest a na některých z nich se možná opět sejdeme.
Hobití putování pro mě bylo skvělým dobrodružstvím. Jsem ráda, že jsem mohla sdílet tuto cestu v přátelské a pohodové společnosti, poznat nová okouzlující místa a načerpat sílu do dalších výprav životem.
Vyprávění zakončím naším svolávacím chantem, který jsem si v duchu prozpěvovala celou cestu z Prahy domů, protože dobře vystihoval dojmy z uplynulých tří dní.

Cauldron of changes, feather on the bone,
Heart of eternity, ring around the stone.
We are the old people, we are the new people,
We are the same people, stronger than before.
 


Komentáře

1 Miky Miky | E-mail | Web | 14. května 2011 v 11:17 | Reagovat

A zase se mi líbí nejvíc snímky vašeho nocležiště.
Co se hradu Housky týče ,vždycky si vzpomenu na undregroundového faráře Sváťu Karáska ,bývalého kastelána Housky ,který na otázku pana Podzimka z televize ,zda při svém působení na hradě zažil někdy něco zvláštního odpověděl : "Ani ne ,akorát jednou se tam "Magor"(Ivan Martin Jirous) vožral a spadl do studny." :-))

2 Liliana Liliana | 14. května 2011 v 14:41 | Reagovat

Miky: místa na nocování byla opravdu skvěle vybraná.
Na mě ta Houska taky působila poklidně:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama